pátek 28. února 2014

Kdy už se motivace stává posedlostí?

Jestli jste někdy někdo prošel ZSV, sociologii, psychologii nebo něco podobnýho, tak už jste se tam asi sešli se slovem MOTIVACE.
Co to ta motivace vlastně je? Něco co nás žene kupředu, nutí nás být lepší já, než jsme teď, podávat lepší výkony, utýct, když je potřeba, atd...ale já bych chtěla mluvit o tý motivaci ve sportu, ve fitness.
Abychom právě mohli být tím lepší já, zvedat víc, uběhnout něco rychlejc nebo dál, potřebujeme aby nás něco hnalo kupředu, motivovalo a často se naší motivací stává nějáká osoba, často nemusí být ani konkrétní, mohou to být jen výsledky, něčí dovednosti nebo tělo, jak chceme vypadat.
Myslim si, že hodně z nás už si zkoušelo dát do strýčka googla fitness motivation nebo něco podobnýho a vyjelo nám tam spoustu obrázků s vysekanejma sportovcema, který zvedaj činky, běhaj, jsou spocený, často sexy a my chceme bejt jako oni. A aby se motivace ještě zvýšila a do krve se nám vyplavil nějákej ten adrenalin, často u nich čteme slogany typu: "Shut the fuck up and train!" (Zmlkni a trénuj!) nebo "Train like beast look like a beuaty" (Trénuj jako zvíře a vyzeraj jako kráska!).


Nechci tvrdit, že ty slogany jsou špatný, ne jsou sakra dobrý, většinou a fakt mě i motivujou, ale v poslední době jsem si všimla sama na sobě, že se často zaobírám tím, jak ty lidi vypadaj a přistihnu se, že chci vypadat jako oni...což by asi problém nebyl, ale (proč všechno musí mít svý ale!)...Zdá se mi, jako bych "zapomněla" jak vypadaj "normální" lidi.
Tím normální nemyslim člověka s mišelinkou okolo pasu, ale prostě to, že každej nemá pekáč buchet na břiše (kromě ty reklamy na to tvořítko, kterýsi obtisknete do špeku :-D, jestli ho někdo má doma, tak sorry :D), každej nemá obvod bicáku jako Arnie nebo lýtka vysekaný jako Katka Kyptová (tiše závidim!). Je to super, těm lidem fandim, obdivuju jejich obrovskou dřinu, a to jak si jdou tvrdě za svým cílem a nepolevujou...ale začínám si uvědomovat, že se s nima nemůžu porovnávat, že nemůžu mít těla jako oni (teda můžu, ale já vlastně ani nechci, chci, ale ne za každou cenu)...Víte co tim chci říct? Normální lidi a asi ani ty sportovci nejsou 365 dní v roce úplně vysekaný, zbavený veškerý vody a tuku v těle (nemyslim to doslovně...).
Studuju, pracuju, starám se sama o sebe a uděám si čas na trénink, snažim se jíst zdravě, vyváženě, samozřejmě si udělám čas i na zábavu, jednou tejdně si zahřešim, postavu bych řekla nemám špatnou, což mi vyšlo i na měření tělesným analyzátorem, kde jsem měla 15% tuku, ale i tak pořád nadávám, že nemám ten pekáč, na nohách mi nejdou vidět kvadráky a biceps a triceps jsou pořád malý....(občas mám i světlý chvilky, nebojte...) oproti nim (těm lidem z googlu, z časopisů, aj...). Jo, asi bych se nad sebou měla zamyslet! Což se snažím dělat a postupně se moje motivace ubírá spíš směrem, než mít minimum tuku v těle a obvod bicáku jako Země, udělat klik na jedný ruce, klik ve stojce, úplnej pistolsquat (zatim umim jen půl pistol), lidskou vlajku jako El Kavadlo  (kdo nezná, mrkněte, je to hustej borec!, tohle bych chtěla jendou umět, všechno, nejsem skromná no...)
No tak jsem se z toho trochu vypsala, snad to má aspoň trochu hlavu a patu a chápete, co jsem tím chtěla říct...
Mějte se fajně a nezapomínejte hlavu v oblacích ("google motivation") jako já.....:-)



Žádné komentáře: